Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že všechny činy jsou posuzovány podle úmyslu. Toto pravidlo je všeobecně platné pro všechny skutky a činy lidí. Tomu, kdo svým činem zamýšlí získat nějaký prospěch, se dostane pouze tohoto prospěchu, aniž by se mu dostalo odměny od Boha, zatímco tomu, kdo svým činem zamýšlí přiblížit se Bohu, se dostane odměny u Boha, i kdyby tento čin byl něco obyčejného jako jezení nebo pití. Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) uvedl příklad vlivu úmyslu na činy a uvedl příklad toho, kdo emigroval kvůli svému Pánu, a proto je jeho emigrace přijata a dostane za ni odměnu, protože jeho úmysl byl čistý, ale ten, kdo emigroval kvůli pozemskému prospěchu, například financím, lepšímu postavení, manželství nebo obchodům, za to nedostane žádnou odměnu od Boha a bude mít pouze tento pozemský prospěch.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětlil, že tomu, kdo vytvoří nebo udělá v náboženství něco, co nemá důkaz v Koránu nebo sunně, to bude odmítnuto a Bůh to nepřijme.

‘Umar Ibn al-Chattáb (ať je s ním Bůh spokojen) vyprávěl, že anděl Gabriel (mír s ním) se objevil mezi druhy Proroka (sahába; ať je s nimi Bůh spokojen) jako muž, kterého nikdo neznal, v bílém oblečení a s velmi černými vlasy. Nebyly na něm vidět žádné stopy cestování jako prach, špinavé oblečení a rozcuchané vlasy atd., a přitom ho nikdo z přítomných sedících okolo Proroka neznal. A pak si sedl k Prorokovi (ať mu Bůh žehná a dá mír), jako by se učil, a zeptal se Proroka na islám a ten mu odpověděl, že je to pět pilířů, které zahrnují vyznání víry, dodržování pěti denních modliteb, dávání almužny těm, kterým náleží, půst v měsíci ramadánu a vykonání povinné poutě pro toho, kdo je jí schopen. A tento muž mu řekl: „Máš pravdu," čemuž se sahába podivili, že se na něco ptá, jako by to nevěděl, ale pak říká Prorokovi: „Máš pravdu." Poté se ho zeptal na víru a on mu odpověděl, že je to šest pilířů, které zahrnují víru v existenci Všemohoucího Boha, v Jeho vlastnosti, to, že On jediný tvoří a jediný si zasluhuje uctívání a že andělé, kteří jsou stvořeni ze světla, jsou služebníci Boha, nikdy se nevzpouzejí Jeho rozkazu a dělají, co jim nařídí. Také zahrnují víru v knihy, které byly seslány od Všemohoucího Boha prorokům, jako je Korán, Tóra, Evangelium a další, víru v proroky a posly, kteří oznamovali, co jim Bůh zjevil, a mezi ně patřil Noe, Abrahám, Mojžíš, Ježíš a další a posledním z nich byl Muhammad (mír s nimi). Dále zahrnují víru v soudný den, kam patří víra ve vše, co se bude dít po smrti, v dočasný pobyt v hrobě, vzkříšení, zúčtování a konečný cíl buď v ráji, nebo v ohni. A nakonec víra v to, že Bůh určil každé věci podle Svého vědění, moudrosti, vůle a osudu, který zapsal a který se naplní, tak jak ho určil a stvořil. Poté se ho ptal na pravou zbožnost (ihsán) a on mu odpověděl, že to je uctívat Boha, jako kdyby Ho viděl, a pokud nedosáhne tohoto stupně, tak Ho má uctívat, jako když Bůh vidí jeho. A první stupeň (uctívání, jako by člověk viděl Boha) je vyšší než druhý stupeň, kdy si člověk jen dává pozor, protože ví, že Bůh vidí jeho. Poté se ho zeptal, kdy přijde Hodina (soudný den), a Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že to ví pouze Bůh a nikdo jiný - ani ten, kdo se ptá, ani ten, kdo je tázán. Poté se ho zeptal, jaká jsou znamení této Hodiny, a on mu odpověděl, že mezi ně patří: buď mnoho otrokyň s dětmi, nebo že děti nebudou poslouchat své matky a budou se k nim chovat jako k otrokyním, a že pastevci ovcí a chudí na konci světa zbohatnou a budou se předhánět ve stavění a zkrášlovaní budov. Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že ten, kdo se ho ptal, byl Gabriel, který přišel, aby naučil sahába toto správné náboženství.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) přirovnal islám k pevné budově, která stojí na pěti pilířích, a další části islámu jsou doplňky této stavby. Prvním z těchto pilířů je vyznání víry: vyznání, že není boha kromě Boha a Muhammad je posel Boží, to je jeden pilíř, protože tato dvě vyznání nelze rozdělit. Člověk toto vyznání vysloví jako přiznání jedinosti Boží, že jen Bůh si zaslouží být uctíván, nikdo jiný, a také se podle tohoto vyznání musí chovat a věřit v poselství proroka Muhammada (ať mu Bůh žehná a dá mír) a následovat ho. Druhým pilířem je dodržování modlitby. Tzn. pět povinných modliteb denně: fadžr, zuhr, 'asr, maghrib a 'iša, včetně jejich podmínek, pilířů a povinností. Třetím pilířem je dávání povinné almužny (zakát), to je uctívání týkající se majetku, povinné u každého majetku, který dosáhne určité hodnoty, z něhož se pak dá část těm, kterým náleží. Čtvrtým pilířem je pouť (hadždž), tj. přijet do Mekky a vykonat obřady spojené s poutí pouze jako uctívání Boha. Pátým pilířem je půst v měsíci ramadánu, tj. zdržení se jídla, pití a dalších věcí, které ruší půst, s úmyslem pro Boha, od fadžru do západu slunce.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vysvětloval, jaké je právo Boha vůči Jeho služebníkům a jaké je právo lidí vůči Bohu. A vysvětlil, že Právo Boha vůči Jeho služebníkům je, aby Ho uctívali a nic k Němu nepřidružovali. A právo lidí vůči Bohu je, aby nepotrestal ty, kteří k Němu nic nepřidružují. Poté se Mu'ádz zeptal: Posle Boží, nemám tuto radostnou novinu oznámit lidem, aby měli radost z takové Boží laskavosti? Ale Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mu to zakázal, aby se na to lidé nespoléhali a nepřestali pak konat dobré skutky atd.

Mu'ádz Ibn Džabal (ať je s ním Bůh spokojen) jel na velbloudu za Prorokem (ať mu Bůh žehná a dá mu mír) a ten na něj třikrát zavolal: Mu'ádzi, protože mu chtěl říci něco důležitého. Mu'ádz Ibn Džabal (ať je s ním Bůh spokojen) pokaždé odpověděl: „Zde jsem, Posle Boží, k tvým službám.” A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mu mír) mu řekl, že není člověka, který by nevyznal, že není boha kromě Boha (tzn. že jediný, kdo si zaslouží uctívat, je Bůh) a Muhammad je Posel Boží, upřímně ve svém srdci, aniž by ho Bůh zakázal ohni. A Mu'ádz Ibn Džabal (ať je s ním Bůh spokojen) se zeptal Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mu mír), zda to nemá říci lidem, aby měli radost ze takové dobré zprávy? Ale Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mu mír) se bál, že lidé se pak na to budou spoléhat a budou dělat málo dobrých skutků. Mu'ádz to proto neřekl nikomu, až když byl těsně přes smrtí a bál se, že bude mít hřích za to, že zamlčuje vědění.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že majetek a krev toho, kdo řekne: není boha kromě Boha (tj. že je jediný pravý Bůh, který si zaslouží být uctíván) a odmítne vše, co je místo Něj uctíváno, a odmítne všechna ostatní náboženství kromě islámu, budou pro muslimy nedotknutelnými, leda by udělal nějaký zločin, za který by si zasloužil trest. A Bůh je ten, kdo s ním v soudný den zúčtuje, a pokud byl upřímný, dá mu odměnu a pokud byl pokrytec, potrestá ho.

Jeden muž se zeptal Proroka (ať mu Bůh žehná a dá mír) na dvě věci, které způsobují vstoupení do ráje a vstoupení do ohně. A Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) mu odpověděl, že věc, která způsobuje vstoupení do ráje, je, když člověk zemře na tom, že uctívá jednoho Boha a nic k Němu nepřidružuje. A věc, která způsobuje vstoupení do ohně, je, když člověk zemře na tom, že přidružuje k Bohu jiné, ať už se to týká panství Boha nebo Jeho božství nebo Jeho vlastností.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že ten, kdo přiřkne někomu něco, co náleží jen Bohu, jako prosby (dua) k někomu jinému než k Bohu, žádost o pomoc, atd., a při tom zemře, patří mezi obyvatele ohně. A Ibn Mas'úd (ať je s ním Bůh spokojen) k tomu přidal, že ten, kdo zemře, aniž by cokoliv Bohu přidružoval, skončí v ráji.

Když Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) vyslal Mu’ádze Ibn Džabala (ať je s ním Bůh spokojen) do Jemenu, aby vyzýval lidi k Bohu a učil je, řekl mu, že se tam setká s křesťany a aby se na ně připravil, a poté mu řekl, že musí při výzvě začínat tím nejdůležitějším a nejdříve je vyzvat k napravení víry, tj. aby vyznali, že není boha kromě Boha a Muhammad je Jeho prorok, protože tímto vstupují do islámu. A když ho poslechnou, má jim nařídit, aby se modlili, protože modlitba je tím nejdůležitějším hned po vyznání jedinečnosti Boha. A když ho poslechnou, má nařídit bohatým, aby dávali almužnu ze svého majetku chudým. A poté ho varoval, aby nebral jejich nejlepší majetek, protože povinnost je dávat průměrný (dobrý) majetek, ne ten nejlepší. Poté mu doporučil vyvarovat se křivd, aby ten, komu ukřivdil, proti němu neprosil Boha, protože Bůh vyplňuje prosby ukřivděného.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že nejšťastnější za jeho přímluvu v soudný den bude ten, kdo upřímně ve svém srdci říkal: není boha kromě Boha, tzn. že neuctíval nikoho jiného než Boha, nic k Němu nepřidružoval a ani se nepředváděl před lidmi.

Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že víra obsahuje mnoho odvětví a částí a zahrnuje skutky, slova a přesvědčení. A že nejvyšší a nejlepší část víry jsou slova: „není boha kromě Boha,” kdy člověk ví, co to znamená, a chová se podle toho. Tzn. že Bůh je jediný pravý, který si zasluhuje uctívání jen On sám bez kohokoliv dalšího. Zatímco nejmenší z částí víry je odstraňování překážek a věcí, které mohou škodit, z cest, kde chodí lidé. Poté Prorok (ať mu Bůh žehná a dá mír) řekl, že stydlivost je jednou z částí víry, protože stydlivost vede k dobrému chování a zanechání špatných věcí.